Historie holokaustu - Buchenwald 1942 - 1945

V lednu roku 1942, po odvolání dosavadního velitele tábora Karl-Otto Kocha, byl na místo velitele dosazen Standartenführer SS Hermann Pister, později povýšený na Oberführera SS. Ten nebyl o nic mírnější než Koch a navíc se začal prudce zvyšovat počet vězňů koncentračního tábora v souvislosti s požadavky Třetí říše na otrockou pracovní sílu. Maximálního počtu vězňů bylo dosaženo v únoru 1945, kdy se v barácích tísnilo na sto dvacet tisíc mužů a žen. Se vzrůstajícím počtem vězňů stoupal i počet mrtvých. Z celkového počtu obětí, který je odhadován na padesát šest tisíc zemřelo jen za čtyři měsíce roku 1945 přímo v táboře třináct a půl tisíce lidí, nepočítaje další tisíce při evakuaci tábora.

Jak se k Výmaru, u něhož byl tábor umístěn, blížila ze západu anglo-americká vojska a z východu sovětská, bylo rozhodnuto o evakuaci tábora. Vězni byli přemísťováni pěšími pochody, nebo vlaky, z nichž nejhrůznějším se stal „Vlak smrti“, který tři týdny cestoval po celém Německu a západních Čechách, než dojel do koncentračního tábora v Dachau a z jehož více jak čtyř a půl tisíce vězňů dojelo na pokraji smrti hladem a žízní do cíle pouhých osm set lidí.

Tábor byl osvobozen 11. dubna 1945 9. praporem obrněné pěchoty Armády Spojených států, jež byla
součástí 6. obrněné divize. Dva dny před osvobozením vypuklo povstání vedené vůdci podzemního hnutí, kterým se podařilo postavit vysílačku a ukořistit 91 pušek a samopal, které shromažďovali postupně již od roku 1941 v tajných úkrytech. Američané odpověděli na rádiové volání o pomoc rychlým přesunem do tábora přes nepřítelem stále ovládané území. Již 4. dubna však vojáci 89. pěchotní divize osvobodili pobočný tábor Ohrdurf, jež byl prvním osvobozeným koncentračním táborem na území Německa.

V letech 1945 až 1948 se na území koncentračního tábora v Dachau konají soudy s příslušníky SS, kteří střežili a veleli táborům na území americké okupační zóny a mezi nimi jsou souzeni i velitelé a stráže z Buchenwaldu.

Ale osud tábora v Buchenwaldu neměl skončit ani po válce, když se z něj stal Speciální tábor NKVD č. 2, ve kterém zemřelo dalších téměř osm tisíc lidí. Těsně po válce byl na území Buchenwaldu postaven první památník jeho obětem, další byl poblíž masového hrobu postaven v roce 1958, ale důstojného uctění obětí se místo dočkalo až po roce 1990, po zániku Německé demokratické republiky.