Námořní pěchota ve válce (6. díl)

Iwo Jima a Okinawa

Námořní pěchota Spojených států amerických –U.S. Marine Corps vznikla v roce 1775 jako elitní útvar určený k boji „na moři a na zemi“, tedy především na pobřeží. Byly ustaveny první dva prapory námořní pěchoty po vzoru britské královské námořní pěchoty vzniklé v roce 1664.
Od počátku své existence byla Námořní pěchota USA nasazována do krizových oblastí v konfliktech, které vedly Spojené státy ve Válce o nezávislost, ve Španělsko-americké válce i v americké občanské válce. Námořní pěchota zasahovala v Karibiku, v Mexickém zálivu, v západní Africe i na Sumatře.
V první světové válce tvořili mariňáci předvoj amerických sil bojujících v Evropě a získali skvělé jméno ve druhé bitvě na Marně u lesa Belleau (Bois de Belleau, Belleau Wood).
Největší slávu si však americká námořní pěchota dobyla v Druhé světové válce, zejména v Pacifiku, kde její příslušníci prokázali mimořádné hrdinství a s velkým úspěchem využili tvrdý výcvik, bojové zkušenosti a znalosti svých velitelů, příslušníků letectva námořní pěchoty, námořníků na vyloďovacích plavidlech a útočných lodích i prostých námořních pěšáků-mariňáků při osvobozování území, obsazených na počátku konfliktu Japonci.
Iwo Jima a Okinawa, poslední pacifické válčiště americké námořní pěchoty v tichomořské oblasti za druhé světové války. Tyto ostrovy tvořily poslední překážku mezi spojeneckými vojsky, již pevně usazenými na Filipínách a mezi japonskými „Domácími ostrovy“. Silné japonské posádky na nich umístěné, byly překážkou, která by plánovanou spojeneckou invazi na Japonské ostrovy vážně ohrožovala. Navíc je Spojenci potřebovali získat. Z těchto ostrovů mohli letecky útočit na Japonsko, na těchto ostrovech potřebovali mít námořní základny, ze kterých by lodi vyplouvaly k japonským břehům.
Na těchto ostrovech svedly spojenecké jednotky, zejména Američané, mezi nimiž hrály jednotky námořní pěchoty velmi významnou roli, poslední bitvy II. světové války, protože k invazi na Japonské ostrovy nakonec nedošlo v důsledku použití atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki. Tím byly ušetřeny životy statisíců amerických a spojeneckých vojáků a pravděpodobně i více jak milionu Japonců, které by si invaze vyžádala. A letouny B-29 s těmito bombami, startovaly právě z letiště na Iwo Jimě.
Fotografie vztyčení americké vlajky na hoře Suribači na Iwo Jimě se stala nejslavnější fotografií druhé světové války. S ní je snad částečně souměřitelná jen inscenovaná fotografie vztyčení sovětské vlajky na Reichstagu v Berlíně.