Operace Valkýra

Operace Valkýra

Koncem třicátých let dvacátého století začalo mnoha důstojníkům německého Wehrmachtu docházet, že Adolf Hitler žene Německo do nové, tentokrát ještě horší války, než byla Velká válka, naší terminologií I. světová.

Již tehdy byla osnována první spiknutí, jejímž cílem mělo být odstranění Vůdce. Pokusy nebyly z mnoha důvodů úspěšné a po úspěších německých vojsk po celé Evropě ustaly. Jakmile však začalo Německo ustupovat, na německá města začaly denně padat bomby, jakmile začalo přibývat mrtvých a zraněných, množily se zločiny německých úřadů a branné moci proti jiným národům, mnoho prozíravých lidí, důstojníků i civilistů došlo k názoru, že jedinou možností jak zachránit německo před úplným zničením je odstranění Adolfa Hitlera a jeho nejbližších spolupracovníků.

Operace Valkýra byla ze spiknutí proti Hitlerovi nejvýznamnější a nejrozsáhlejší. Zůčastnila se jí řada významných vysokých důstojníků a civilních osobností, zejména generálové Beck, Olbricht, von Falkenhausen, von Tresckow, maršál von Witzleben, bývalí politici a další civilisté, například Dr. Goerdeler, von Wartenburg, von Hassel, celkem přes dvě stě lidé. Nepřímo se na spiknutí zůčastnily i špičky německé tajné služby Reinhard Gehlen a admirál Wilhelm Canaric. Nevyjasněná je účast maršála Rommela.

Klíčovou postavou spiknutí byl plukovník hrabě Claus Schenk von Stauffenberg, který jako důstojník, jenž měl přístup do Hitlerova štábu ve Vlčím doupěti ve Východním Prusku, přinesl do místnosti časovanou bombu. Následovat mělo rozsáhlé zatýkání vedoucích představitelů Říše, vysokých důstojníků SS, SD a Gestapa.

Atentát na Hitlera se však nepodařil, Vůdce ač zraněn přežil a pokus o převzetí moci v Berlíně byl záhy potlačen. Gestapo po porážce spiklenců zatklo 7000 lidí, z nichž bylo, většinou na základě rozsudků zvláštních lidových soudů, téměř 5000 lidí popraveno a řada dalších zemřela v koncentračních táborech.

Důstojníci, politici, kněží, policisté, úředníci, soudci i prostí lidé, kteří se svrhnout Hitlera pokusili však dokázali, že i v Německu je řada čestných lidí, kteří byli schopni se krutému režimi vzepřít, ač riskovali svoje životy a že má smysl budovat nové Německo.