Generálové ve válce (1. díl)

Bitva v Ardenách

Ardeny, bitva o výběžek
Na konci roku 1944 se zdá válka téměř u konce. Ozbrojená moc hitlerovské říše ustupuje na všech frontách. Sovětská vojska již osvobodila (či obsadila) polovinu Polska, Maďarska, většinu Balkánu, celé Pobaltí. Na italské frontě je fronta na čáře Ravenna – Viareggio, západní spojenci postupují rychle přes Francii od západu i od jihu a jsou již na území Německa, v Sársku a na řece Ruhr. Je osvobozena část Holandska a Belgie.
Většina spojeneckých vojáků se domnívá, že válka skončí během několika málo týdnů, možná dnů. Hitler ukrytý v jednom ze svých bunkrů však plánuje grandiózní operaci, jejímž cílem má být naprosté zastavení spojenecké ofenzívy, znovudobytí Antverp a – jak Vůdce doufá – převzetí iniciativy nejprve na západní, poté i na východní frontě. K operaci vybral oblast Arden, ardenského lesa, území zdánlivě naprosto nevhodné pro operace těžké vojenské techniky, zejména tanků.
Jeho generálové, včetně designovaného velitele operace generála Waltera Modela, jsou opatrnější. Modelovi by stačilo narušit a zastavit spojeneckou ofenzívu, donutit západní spojence k zaujmutí statické obrany a německou obranu zkonsolidovat tak, aby mohlo být účinně bráněno německé území. Hitler je však neúprosný.
K operaci nazvané Wacht am Rhein – Stráž na Rýně – jsou soustředěny nejlepší německé jednotky, včetně jednotek SS a německých výsadkových jednotek, které dostaly nejlepší novou německou výzbroj – např. tanky Panter a Tiger II, stíhač tanků Tiger B, a také úplně novou pěchotní zbraň, jež se stala předobrazem dnešních pěchotních zbraní (jako je AK-47 či M-16), útočnou pušku Sturmgewehr 44.
Proti sobě stáli v bitvě také dva generálové. Na německé straně zkušený Walter Model, zvaný svými kolegy Hitlerův hasič a do té doby nepříliš známý a málo zkušený Američan, generál Omar Bradley.
Útok německých jednotek, který začal po silné dělostřelecké přípravě ráno 16. prosince 1944, byl zcela neočekávaný a zpočátku velmi úspěšný. Útočícím tankům a doprovodným jednotkám se podařilo vyvolat v řadách Američanů naprostý zmatek a bezradnost. Během týdne postoupily do hloubky až 60 km v americké obraně. Vytvořily tak do amerických pozic výběžek, podle kterého je bitva Spojenci nazývána, a přitom obklíčily město Bastogne, důležitou křižovatku a dopravní uzel, který bránili američtí výsadkáři. Toto město se německým jednotkám dobýt nakonec nepodařilo – výsadkáři ze 101. výsadkové divize jej v hrdinných bojích ubránili.
Na konci roku se německý útok vyčerpal. Wehrmacht neměl vzdušnou podporu - navíc se právě na přelomu roku výrazně zlepšilo počasí – hlavně však neměl žádné zálohy, jimiž by mohl útočící jednotky podpořit. Trpěl také nedostatkem pohonných hmot. Ty, které měl, se nepodařilo útočícímu předvoji dopravit a americké zásoby se jim nepodařilo ukořistit. Spojenci rychle německé zisky eliminovali a jejich ofenzíva pokračovala. Hitler, který si nakonec také uvědomil, že jeho plány selhaly, obrátil svoji pozornost na východ, kde se chystala sovětská ofenzíva na Visle.
Útok v Ardenách dočasně vyvedl Spojence z míry, ale ti se rychle vzpamatovali. Ačkoliv operace přinesla na obou stranách obrovské ztráty kolem 80 000 mužů na každé z nich, pro Hitlera byly tyto ztráty více, než mohlo Německo unést.
Pro generála Modela znamenala porážka katastrofu, z níž se osobně nikdy nevzpamatoval a nakonec ukončil život sebevraždou. Pro generála Bradleyho velkou slávu, byť tato sláva nebyla tak docela zasloužená, vždyť se zvládnutím německé ofenzívy mu museli pomáhat dva jeho osobní nepřátelé – kolega z US Army generál Patton a britský maršál Montgomery.