Válka v Pacifiku (1. díl)

Díl I - Výbušný Pacifik

První díl seriálu rekapituluje období od roku 1931, kdy japonská armáda provedla, tehdy ještě bez souhlasu a vědomí své vlády, invazi do Mandžuska, kde poté Japonsko zřídilo loutkový stát Mandžukuo až po Korejskou válku, která vypukla v roce 1950.

Díl nás provází základními peripetiemi celého období: invazí do Mandžuska, vystoupením Jjaponska ze Společnosti národů, napadením Číny, napadením Pearl Harboru a zničením americké Tichomořské flotily; velkou japonskou ofenzívou v Tichomoří, při které si Japonsko postupně podmanilo Hongkong, Siam (Thajsko) Malajsko, Barmu, Holandskou východní Indii (dnešní Indonésie), Novou Guineu, Šalomounovy ostrovy a Filipíny, obsadilo řadu drobných tichomořských ostrovů a atolů na kterých vybudovalo letecké a námořní základny a vytvořilo si tak předmostí pro útok na Austrálii; zlomem japonské ofenzívy v bitvách o Midway a v Korálovém moři; počátkem dlouhého tažení vojsk Spojených států a jejich spojenců zpět k Japonským břehům přes téže ostrovy a atoly; osvobození Filipín, dobytí japonského předmostí na ostrovech Okinawa a Iwo Jima; shození jaderných bomb na Hirošimu a Nagasaki; ukončení války bezpodmínečnou japonskou kapitulací a poté zařátkem nové války, kdy Korejskou republiku napadla vojska severního souseda, komunistické KLDR.

Díl II – Probuzení Pacifiku

V druhém dílu se seznámíme se základními dějinnými událostmi, které k celému konfliktu vedly a s historií americké angažovanosti v tichomořské oblasti, která vlastně započala v 19. století vybudováním železničního spojení amerického východu se západním pobřežím a koupí Aljašky Spojenými státy, které vedlo k velkému rozvoji hospodářství v tomto prostoru, rozvoji obchodních styků USA s Japonskem a přivedlo Japonsko k průmyslové, hospodářské, avšak nikoliv společenské revoluci. Současně díl pojednává o vývoji v dalších důležitých oblastech jihovýchodní Asie, kterou měly rozdělenu mezi sebe zejména evropské mocnosti Velká Británie, Holandsko a Francie a o angažovanosti Spojených států na havajských ostrovech a na Filipínách.

Díl také popisuje vývoj Japonska, které bylo v I. světové válce význačným spojencem Západu, ale ve dvacátých a počátkem třicátých let se z něj stala militarizovaná, totalitní regionální mocnost, jež měla ambice stát se hegemonem v celém tichomořském prostoru, který chtěla vojensky a hospodářsky ovládnout a vytlačit z něj západní státy a vybudovat zde takzvanou „Východoasijskou zónu prosperity“, v podstatě si ovšem zajistit prakticky nevyčerpatelné zdroje surovin a pracovní síly a současně odbytiště rychle se rozvíjejícího průmyslu.