Válka v Pacifiku (3. díl)

USA a Filipíny

Spojené státy americké získaly Filipíny v roce 1901 po vítězství ve Španělsko-americké válce na přelomu 19. a 20. století. V roce 1916 získaly Filipíny autonomii a začaly být postupně připravovány k samostatnosti. V roce 1934 dostalu Filipíny statut dominia jako Philippines Commonwealth – Filipínské společenství. Proces úplného získání nezávislosti ovšem přervala válka.
Američané pomáhali již před rokem 1934 s budováním ústavních institucí na Filipínách a s budováním ozbrojených sil. Vše se dělo podle amerického vzoru. V závěru roku 1941 ovšem filipínské ozbrojené síly nebyly tak vybaveny a vycvičeny, aby mohly odolat japonské invazi, kterou prováděly jednotky zocelené v bojích na asijském kontinentu, složené ze zkušených válečníků. Stejně na tom byly americké jednotky na ostrovech, kterým velel, stejně jako Filipínské armádě, generál Douglas McArthur.
Japonský útok na Filipíny, konkrétně na ostrov Luzon a hlavní město Manilu, začal pár hodin po přepadu Pearl Harboru. K prvnímu vylodění došlo na ostrově Bataan 8. prosince 1941, k vylodění na ostrov Luzon 10. prosince. Boje byly velmi těžké. Po obsazení hlavních ostrovů se obránci stáhli na ostrovy Bataan, Samar a Corregidor. Kapitulovali teprve 9. června 1942. Poté následoval Bataanský pochod smrti, při kterém zahynulo více jak 8000 Filipínců a Američanů. Několik set obránců obou národností se stáhlo do hor a pořádalo záškodnické akce proti japonským okupantů až do osvobození Filipín počátkem roku 1945.

Námořnictvo drží pozice

V roce 1942 Japonsko vítězně postupovalo v celé tichomořské oblasti. Tichomořská flotila Spojených států byla ochromena útokem na Pearl Harbor, britská flotila potopením bitevních lodí Repulse a Prince of Wales. K další katastrofě pro Spojence došlo v Jávském moři, kde bylo zničeno spojenecké loďstvo složené z lodí Velké Británie, Spojených států a Holandska.

Japonci měli zdánlivě otevřenou cestu až do Austrálie.

Jedinou silou, která byla schopna se japonské přesile postavit byla americká Tichomořská flotila složená ze dvou letadlových lodí a několika křižníků a torpedoborců, které přežily útok na havajskou základnu.

K významné bitvě došlo v Korálovém moři začátkem května 1942. Byla to první bitva v historii vojenství, vybojovaná protivníky na dálku, protivníky, kteří se vzájemně neviděli. Bitva znamenala taktickou porážku Američanů, ale současně jejich strategické vítězství, protože zamezili Japoncům v dalším postupu, zejména v obsazení důležitého přístavu Port Moresby na Papui, a tím i vytvoření předmostí pro invazi do Austrálie.

A potom následovalo významné taktické i strategické vítězství v Bitvě o Midway, ve které Japonci ztratili 4 nejvýznamnější letadlové lodi oproti jedné, o kterou přišli Američané.

Americké válečné loďstvo se tak stalo rozhodující silou, která udržela pozice USA v Pacifiku,

připravila cestu k pozdějšímu dlouhému a náročnému obsazování ostrovů a ostrůvku Pacifiku v dalších letech II. světové války a vytvořila základní předpoklad vítězství Spojenců v této oblasti.