Generálové 2. světové války (1.díl)

Generálové imperialismu

Po první světové válce, ve které vojáci Spojených států měli více jak 117 000 padlých a přes 205 000 zraněných, se v USA velmi rozšířil izolacionizmus, tedy hnutí za neúčast Spojených států v konfliktech mimo americký kontinent a ve světové politice vůbec.
Hnutí ještě zesílilo v třicátých letech, v době velké hospodářské krize, kdy se výrazně snižoval rozpočet na obranu a úsilí obyvatelstva, Kongresu i vlády bylo zaměřeno na rychlou obnovu hospodářství.
Ve třicátých letech se však rozpadl křehký mír uzavřený po první světové válce. Japonsko vstoupilo na asijský kontinent ve snaze podmanit si – pro začátek- Čínu a Koreu, nacisté a fašisté v Evropě se chystali rozšířit svůj životní prostor, začala občanská válka ve Španělsku a válka v Africe, kde Itálie přepadla bezbrannou Etiopii.
Předvídavým politikům, jako byl F.D.Roosevelt bylo již jasné, že Spojené státy není možné udržet mimo světovou politiku, ale izolacionisté, mezi nimiž byly velmi významné osobnosti USA, např. politici William Harding, Calvin Coolidge, Herbert Hoover, tiskový magnát Randolph R. Hearst či ministr zahraničí Henry Stimson měli tak velké slovo, že ani Roosevelt nemohl svoje názory dát otevřeně najevo. Navíc bylo v USA nemálo lidí, ať již politiků, či jinak populárních osobností, kterým se Hitlerovo Německo zdálo jako správné řešení nejen pro Němce samotné – Charles Lindbergh – populární letec, či otec pozdějšího prezident Johna F. Kennedyho Joseph Kennedy a mnozí jiní.
Když tedy nakonec Spojené státy od politiky izolacionizmu konečně ustoupily, bylo třeba lidem vysvětlit důvody této změny a aktivovat jejich úsilí na podporu nové americké politiky.
A první díl nové dokumentární série je právě o tom, jak byla nová politika vysvětlována prostým Američanům. Ne masivní propagandou ve stylu nacistických lží a slibů, ale na praktických příkladech událostí, které se dějí ve světě právě v danou chvíli a které se Američanů dotýkají, ať chtějí, či nechtějí.