Generálové 2. světové války (8. díl)

Generál J. W. Stilwell

Strýček Joe, Trpký Joe, ale také „Dvě staré košile“, byly přezdívky tak trochu netypického amerického generála Josepha W. Stilwella. Netypického zejména svým bezprostředním, až neslužebním chováním ke svým podřízeným, včetně prostých vojáků, se kterými přes svoji vysokou hodnost trávil všechny útrapy obtížných pochodů a bojů v džunglích a horách jihovýchodní Asie.
Stilwell začal svou služební kariéru po absolutoriu na Vojenské akademii West Point v První světové válce na evropském bojišti v Amerických expedičních silách. Poté prakticky celá meziválečná léta vyučoval vojenskou vědu a jazyky, pro které měl velký talent. Znalost jazyků jej přivedla do Číny v době, kdy se schylovalo k japonské agresi proti Číně a dalším asijským územím. Po dvouletém intermezzu ve Spojených státech se ocitá v Asii znovu a organizuje čínskou armádu. Po porážce Číny Japonci se dostává do Indie v čele vojskové skupiny CBI (Čína-Barma-Indie), s vysokou funkcí v nově zřízeném spojeneckém Velitelství jihozápadní Asie (SEAC).
Právě zde přichází nejskvělejší část Stilwellovy kariéry, když se s malou armádou probojovává spolu s britskými mnohonárodnostními vojsky přes džungli a hory indického pohraničí a poté přes Barmu do Číny a cestou buduje silnici známou jako „Stilwelova cesta“, silnici, po které budou dopravovány desetitisíce vojáků a statisíce tun zásob, silnici, která umožní vyhnat Japonce z Číny. Vybudování této „Nemožné silnice“ bylo skvělým činem nejen z hlediska vojenského a technického, ale hlavně z hlediska lidské houževnatosti, morální a fyzické síly, důvtipu a skvělé organizace.
Příběh generála Stilwella je příběhem muže, který byl skvělým vojákem a velitelem a současně člověkem, který miloval Asii, její kulturu a její obyvatele, se kterými ho pojila mnohá dlouholetá přátelství. A také muže, milujícího svou vlast a rodinu, kterých si chtěl po skončení války užít. Osud mu však toto přání nesplnil…